|
Dalajlámovy
stíny:
Dalajláma
a tantrický buddhismus
14.10.2017
Německý psycholog a
expert na okultní společnosti Colin Goldner poněkud
kontroverzně (a v dost tvrdém tónu) popsal tibetský buddhismus
(vadžrajána), náboženství jehož představitelem je „jeho svatost“
Dalajláma. Tantrický či esoterický buddhismus je na svá tajemství
poměrně háklivý, proto bývá dokonce přirovnáván k
eleusínským mystériím. Některé jeho tajné rituály, v rozporu s obecnou
představou, připomínají orgie či praktiky satanistických
sekt (detaily jsou příliš šokující, než abych o nich psal; dočíst
se můžete v knize The Shadow of the
Dalai Lama, kterou napsal bývalý buddhista blízký Dalajlámovi Victor
Trimondi), což si příznivci Dalajlámy, kterých
je v Čechách nemálo, příliš neuvědomují. Samotný
Dalajláma o sexuální magii, která je v doktríně jeho sekty nutnou
podmínkou k dosažení buddhovství, říká, že přísluší pouze
výjimečným jedincům, a že běžní mniši ji mají praktikovat
mentálně. Realita ovšem není vůbec růžová a
Dalajlámovými příkazy se neřídí ani někteří
„nejsvětější“ mniši – proč ano, když je sexuální magie
vyžadována „zjevenými“ posvátnými texty.
Tyto informace nezveřejňuji proto, abych házel špínu na tibetský
národ – očerňování jakéhokoliv národa či skupiny se mi
bytostně příčí. Ani tím nechci hájit stanoviska komunistické
Číny, která využila útlaku lámů k morálnímu ospravedlnění
okupace Tibetu (z politického hlediska se Tibet stal součástí
Číny na základě dohody s Brity). Odsuzuji také náboženskou nesvobodu
v Tibetu, která spočívá hlavně v zákazu uctívání boho-krále
Dalajlámy (zde, jak vidíte, je však problém i politika) – na druhou stranu
si myslím, že Dalajlámova tvrzení o „kulturní genocidě“ a fyzické
likvidaci Tibeťanů v minulosti (mluví o statisících mrtvých) jsou
přehnaná (nebo zavádějící) – v Tibetu fungují kláštery, ve
školách se vyučuje v tibetštině, byla zavedená pozitivní
diskriminace, tvrzení o strašlivých činech Číňanů
minulosti C. Golder, spolu s některými historiky, označuje jako
propagandu; Rudé gardy, které ničily v Tibetu památky, tvořili
mladí Tibeťané atd.. Chci pouze ukázat na rozpor mezi skutečnou
tradicí tibetského buddhismu a
Dalajlámovou „naukou“, kterou prezentuje západu.
Podrobněji Goldner:
Doktrína Gelugpů („žluté čepce“, sekta tibetského buddhismu,
které předsedá Dalajláma) je obskurní směs víry v duchy a démony,
kombinovaná s degradujícími rituály podřizování. Jako všechna
náboženství je založeno především na zneužití nahánění strachu ze
stavu po smrti. Učení tibetského buddhismu je protknuto strašlivými
vyobrazeními monster, upírů a ďáblů. Kdo nebude poslouchat
božské zákony lámů se neodvratně ocitne v jednom ze šestnácti
pekel. Jedno z nich spočívá v ponoření po krk do „smrduté bažiny
výkalů, přičemž zároveň „hmyz se zobáky ostrými jako
žiletky, který tam žije, ohlodává (hříšníka) na kost.“ V dalších
peklech dochází k pálení, vrhání, mačkání a drcení balvany a k rozkrájení
na tisíc kusů velkými břitvami. A to je neustále opakováno
navěky. A co toto patologické honění se za karmou způsobuje
v hlavách jednoduše uspořádaných, nevzdělaných lidí –
nemluvě o hlavách tří či čtyřletých dětí,
které jsou tímto zaplavovány – můžeme jen s hrůzou hádat.
Tibetský buddhismus
systematicky vychovává lidi s pokřiveným duchem a myslí.
Důležitou součástí ritualismu, ke kterému patří různé
sexuální praktiky (zpravidla hluboce ponižující ženy), je požívání
„nečistých substancí“. Ty zahrnují pět druhů masa
(býčí, psí, sloní, koňské, lidské) a také pět druhů
tekutin (exkrement, mozek, sexuální sekrety, krev a moč). V principu
jsou tyto druhy tantrických ritů odůvodněny
potřebou získat vědomí, že „nic není samo o sobě čisté
či nečisté a takovéto pojmy jsou založeny čistě na falešné
abstrakci.“ V důsledku je třeba jíst lidské maso.
Celá společnost je
poznamenána takovými kolektivními akty sebeklamu pod jhem šílenství, které
se traduje z jedné generace mnichů na druhou. Na konci jsou
oběťmi také samotní lámové, kteří byli takto trénováni od
mládí, a byli připraveni o veškerou možnost nezávislého myšlení a
rozhodování, nemůžou sami rozpoznat psychopatické šílenství, do
kterého byli chyceni. Považují naopak své skryté a pokřivené
sebe-vědomí, své lízání plivanců a pojídání exkrementů, jako
výraz vyššího vědomí na „cestě k osvícení.“ (http://www.eunacom.net/DalaiLama_E.htm)
Že rituály, při kterých
se praktikuje sexuální magie a jsou požívány „nečisté substance“,
nejsou marginálními záležitostmi, lze ukázat na tom, že jsou součástí iniciačních
rituálů vedoucích k buddhovství (božství) v systému tantry
Kálačakra – „nejvyšší z cest vadžrajány“. Jedná se o patnáct stupňů
iniciací, ze kterých je sedm veřejných, často i masových a osm
tajných, ve kterých se praktikuje sexuální jóga. Čtyři nejvyšší
iniciační rituály se nazývají Ganačakra, jedná se o „řízenou
orgii“, kdy iniciovaný postupně souloží s devíti ženami (od půlnoci
do úsvitu, pokud dojde k vyvrcholení hrozí peklo), je mu podán „elixír
života“ (sukra), což je směs sexuálních sekretů lámy a jeho
tantrické „partnerky“ (dakini), a požívá tantrické pokrmy – „nečisté
substance“ (opět připomínám, že zde nezacházím do detailů
rituálu). Jedna z tanter nařizuje, že „(t)yto hostiny musí probíhat na
hřbitovech, ve skalních jeskyních a na opuštěných místech, která
navštěvují ne – lidské bytost. Musí zde být devět židlí
zhotovených z částí mrtvých těl, tygří kůže, nebo
hadrů, které pochází ze hřbitova. Veprostřed se nachází
mistr, který reprezentuje boha (božstvo příslušné tantry), a kolem
něj jsou rozmístěni jogíni“ (toto je magický kruh – živoucí
mandala). Tantry explicitně nařizují zakončení rituálu
obětováním přítomných žen, což se do 20. století
pravděpodobně také dělo (upálením žen podobně jako
čarodějnice ve středověké Evropě).
Zajímavý je politický aspekt tantrismu: konečné osvícení a dosažení
božství, ke kterému usilování tantrika směřuje, totiž nelze brát
jako vznik dalšího božstva, které by konkurovalo božstvu v buddhistickém
pantheonu. Jde naopak o kompletní vzdání se individuality a přenechání
tělesné schránky božstvu, reprezentovaného guruem, který provádí
iniciaci. Láma s nejvyšším stupněm (např. Dalajláma, boho-král)
iniciace tedy v pojetí tantrického mysticismu s klerikální hierarchií
tvoří mystické tělo. Jaké to má implikace asi ani nemusím
říkat.
Je třeba specifikovat to, že sexuální rity praktikují v tibetském
buddhismu pouze některé sekty, jako třeba řád Gelugpů,
a že některé řády jsou blíže mahájánovskému pojetí buddhismu,
tedy že dodržují přísný asketizmus a jsou (snad) i mírumilovné.
Ostatně řád Gelugpů vyžaduje u mnichů celibát a za
hříchy hrozí X pekly, ale je to doktrína paradoxního „zákona inverze“,
podle které je zlo třeba vymýtit větším zlem, která ruší veškeré
morální příkazy pro „zasvěcené“, naopak podporuje jejich co
největší porušováni. Za co profánní člověk stráví 10 000 let
v pekle přivádí jogína blíže k osvícení…
Nakonec bych pro ty, kdo si
představují „tantrický sex“ jako sbírku erotických návodů na
zlepšení romantických zážitku, dodal, že se velice mýlí: sex v tantře
je pouze prostředkem k získání esoterického „elixíru života“, žena je
tak připravena o svoji „tajnou esenci“ ve prospěch muže a
pro guru – lámu stává sexuální otrokyní, v extrémním případě
skončí na hranici – z pohledu tantrizmu rozhodně nejde o
uspokojení sexuálního partnera, ale o touhu po moci (dosažení božství).
K tomu, zda tibetský
buddhismus je náboženství hlásající mír a oplývající tolerancí: Victor Trimondi upozorňuje,
že „posvátné texty
Kálačakry explicitně jmenují „vůdce“ judaismu,
křesťanství a islámu jako oponenty buddhismu: „Adam, Enoch,
Abraham, Mojžíš, Ježíš, Mani, Mohamed a Mahdi“ popisují jako „rodinu
démonických hadů“ (Shri Kalachakra I. 154). Poslední bitva podobná
Armagedonu (válka Šambhala) končí vítězstvím buddhismu. Oficiální
interpret Kálačakry Alexander Berzin otevřeně
přirovnává principy islámského „džíhádu“ k válce Šambhala. Stejně
jako v islámské mučednické ideologii, šambhalští válečníci,
kteří přijdou v bitvě o život, si zaslouží přístup do
buddhistického ráje.“ Kálačakra tedy předvídá finální bitvu na
život a na smrt s „nevěřícími“ a nastolení buddhokracie v
čele s jediným světovládcem (Čakravartinem). Některá
buddhistická centra symbolicky zavedla cvičiště pro poslední
bitvu Šambhala. V Tibetském revolučním muzeu ve Lhase je k nalezení
spousta „mírumilovných“ rituálních předmětů z lidských
kostí, vypreparované lidské kůže atd…
Zajímavé je, že po bombových útocích na
Světové obchodní centrum v roce 1993 se zde pravidelně konaly
ceremonie vytváření pískových mandal (magické kruhy, které
představují kosmos), nazvaných mandaly Kalačakra. „Kala“ znamená
čas, ale také smrt a destrukci,“čakra“ znamená kolo – tedy Kolo
destrukce. Jakoby věštily ceremonie věštily destrukci 11.
září 2001. Oficiálně je však ceremonie vytváření mandal
presentována jako akt propagace míru – přestože jejich konečná destrukce
symbolizuje apokalypsu. Zvláštní jsou také Dalajlámovy styky
některými nacisty. Známé je jeho úzké a dlouholeté přátelství
s horolezcem a esesákem Heinrichem Harrerem, příběh
zfilmovaný v hollywoodském filmu Sedm let v Tibetu (došlo zde k zjevné
autocenzuře režiséra), menší pozornosti se dostalo jeho stykům s
válečným zločincem Dr.
Brunem Bergerem, který se podílel na zločinech v Osvětimi.
Tyto styky možná vysvětlujeposedlost nacistických ideologů a
před nimi evropských okultistů (H. Blawatska) vidět
kořeny áríjské či jiné nadrasy v Tibetu. Problematický je i styk s Asaharem
Šókó, vůdcem chiliastické sekty Óm šinkrijó, který čeká na
popravu za útoky sarinem v tokijském metru.
Poznámka pro neorientalisty:
tantrický buddhismus má kořen v Indii, proto se v něm vyskytují
pojmy jako jógín, guru, čákra apod.
Zdroj: https://srsen.wordpress.com/2011/02/24/dalajlama-a-tantricky-budhismus/
Osm otázek na XIV.
Dalai Lamu ke Kalachakra-Tantře
Esesák učitelem dalajlámy
|