|
Č E S K Ý
Mýtus zvaný horolezec Harrer
Esesák učitelem dalajlámy
Richard Seemann
Minulý týden byla
ve Vídni prezentována nová kniha "Mezi Hitlerem a Himálajemi - výpadky ze vzpomínek Heinricha Harrera". Autor knihy Gerald Lehner v ní osvětluje, jakou úlohu hrál nacismus v životě tohoto světoznámého horolezce, který začátkem tohoto roku zemřel v Korutanech ve věku 93 let.
Světovou proslulost mu kromě jeho nesčetných výprav po celém světě a řady knih pak přinesl i v Česku v nedávné době v televizi uváděný hollywoodský
film "Sedm let v Tibetu"
s Bradem Pittem.
Nikoliv
náhodou jiný světově proslulý jihotyrolský horolezec Reinhold
Messner položil otázku, jaké hodnoty si Harrer ponechal z nacismu
třicátých let. Nebyl jen členem nacistické strany a
příslušníkem SS od roku 1938, tedy po anšlusu, ale byl především
od roku 1933 členem ilegální SA, která byla tehdy v Rakousku zakázána
jako teroristická organizace. O tom však se ve filmu nehovoří. Ten se
soustřeďuje na Harrerovu Parbat expedici do Himálají v roce
1939 a jejími následky.
Harrerovo
jméno se po prvé zaskvělo v Třetí říši , když zdolal jako
prvý na světě s třemi svými kolegy severní stěnu
švýcarského dvoutisícového Eigeru, kterýž to výkon byl věnován jejímu
vůdci Adolfu Hitlerovi.
Heinrich Harrer na levé straně vedle Adolf
Hitler
I když zřejmě podle pamětníků toto
"věnování" bylo nacistickou propagandou vytvořeno
dodatečně, Lehner v knize konstatuje "že se
tím ukázal otřesný obraz Harrera nejen jako ochotného nástroje
propagandy, ale jako stoupence nacionálně socialistické
ideologie". Na jejím základě totiž vznikla
zřejmě i potřeba vyslat Harrera do oblasti Nanga Prabatu,
kde se údajně nacházely kořeny "germánského
nadčlověka". Odpovídalo to mystickému a iracionálnímu
myšlení nacistických pohlavárů, jehož cílem bylo
"odžidovštit" poznání světa a z toho plynoucího hledání
jiného pohledu a poznání vědy XX. století.
O to se snažila začátkem dvacátých let minulého století
německá tajná společnost Thule, pojmenovaná podle zániku
"nordické zaniklé kultury Atlantidy", která se pak začlenila
do založené nacistické NSDAP. Zde měl žít kmen obrovitých nadlidí, kteří
byli spojeni svými magickými silami s kosmem. Ovládli tak psychickou i
technickou energii, která daleko překonávala znalosti dvacátého
století. Část těchto vědomostí se měla nacházet v
Tibetu , kde přežívají ještě někteří
"nadlidé", kteří se zachránili po zničení
Atlantidy. Protože podle názoru členů tajné společnosti
Německo po prvé světové válce, ve které bylo poraženo,
stálo na pokraji zániku, je jeho vzestup závislý na nové
nordicko-atlantské rase. Přijde nový mesiáš, který touto
správnou cestou povede německý národ.
Na těchto základech vznikla nacistická pavěda, podporovaná
především SS, která kromě "duté Země" propagovala
i mystickou "glaciální kosmologii". Šlo zde o podivnou směs
nordické mytologie a představ o věčném boji principu ledu ,
ze kterého měl být Měsíc, Slunce, planety i Mléčná dráha a
na druhé straně ohně. Tuto teorii prosazoval rakouský inženýr
Hanns Hörbiger, mimochodem syn proslulého herce stejného jména, který tuto
nebeskou mechaniku "intuitivně" objevil. Jeho stoupenci a
následovníci útočili na "konzervativní vědce" a žádali,
aby se odvrátili od "zžidovatělé vědy" a uznali
Hörbigerovu teorii. Prostě dva Rakušané, on a Hitler, měli
osvobodit svět od židovské vědy, čímž byl míněn
především Einstein a jeho teorie relativity". Hörbiger sice
dva roky před převzetím moci nacisty v Německu zemřel,
ale nyní se otevřela finanční stavidla na podporu této
pavědy.
Pozornost se přitom soustředila především na oblast
Tibetu nejen jako předpokládané kolébky arijských nadlidí, ale pro
obdiv tamního náboženského systému. Říšský vedoucí SS Heinrich
Himmler, který stejně tak jako Hitler, Goering a další nacističtí
předáci se zajímal o okultní vědy, prohlásil, že "obdivuje
moudrost indických zakladatelů náboženství".. Sympatické mu bylo
především kastovnictví v indické společnosti a ubezpečoval
se tím o správnosti nastoupené cesty vůči židovstvu. V roce
1936 byla založena "Německá himálajská nadace", která se
stala důležitým nacistickým propagandistickým nástrojem, a to nejen
pro organizování spekulativních expedicí. Měla popularizovat sportovní
zařízení pro nastávající válku a zajímat se o údajné "germánské
kořeny" horského národa Hunzukuc v Himálajích.
Tibetská expedice SS vedená Ernst Schäferem v letech 1938 až 39
byla však Tibeťany sledována s velkou nedůvěrou. Vstup na jejich
území obdržel za pomoci Britů, kteří si v této době
nechtěli rozzlobit berlínskou vládu. Ve Lhase se pak snažil
údajně bezvýsledně přesvědčit tamního britského
rezidenta Hugha Richardsona , že by jejich země měly kontrolovat
celý svět. Podařilo se mu však obdržet od tibetského
regenta dopis Hitlerovi, ve kterém se vyhovuje žádosti o "souhlas
vzájemného přátelství". Antropologické znalosti, které byly
zjištěny výpravou , především měřením lebek 300 Tibeťanů,
byly v roce 1943 předány ke srovnání hlav zavražděných
vězňů koncentračních táborů.
Další expedici měl Harrer vést zřejmě po domluvě se
svým jmenovcem Himlerem. Ve své biografii to sice odmítá s poukazem,
že pět tisíc marek na její provedení obdržel od štýrské vlády, která
však v této době po anšlusu vůbec neexistovala. Zřejmě
šlo o peníze ze stranické župní pokladny NSDAP. Později Harrer
hovořil, že šlo o "německo-rakouskou expedici", ale ve
skutečnosti se na ní podíleli dva členové nacistické strany
z Východní Marky, jak bylo Rakousko přejmenováno. Výpravě
řízené Německou Himálajskou nadací se nepodařilo
dosáhnout Nanga Parbatu a na zpáteční cestě byla
zaskočena vypuknutím druhé světové války a v září 1939
v Karáčí Brity zatčena.
Heinrich
Harrer a Tendzin Gjamccho,
14. dalajláma
Z indické internace, kde byl ubytován společně s fanatickými
stoupenci Hitlera, se mu v září 1944 po pátém pokusu podařilo
uprchnout s jedním kamarádem. Následoval pak dvacet jedna
měsíců trvající útěk, který po dvou tisících kilometrech
zakončil v Tibetu. Zde v létech 1946 až 1951 byl vychovatelem a
poradcem mladého dalajlamy. Jaké politicky zabarvené názory mu
předával, nebylo nikdy zveřejněno a těžko se to již
dozvíme. V roce 1982 se Harrer jako Rakušan vrátil ještě jednou do
Tibetu a rok poté navštívil Bhutan. Až do konce života trvalo jeho
přátelství s 14. dalajlamou Tendzinem Gjamccho, který jej
navštívil dvakrát v Rakousku k osmdesátým a devadesátým narozeninám.
Nezávisle na tom dodnes existují "vědci", kteří
obhajují teorie "dutých a ledových světů" a z toho
plynoucích teorií.
Na Norimberském procesu v roce 1946 se o nich nehovořilo.
Britský žalobce Aivery Neavy prohlásil , že "kdyby se uvedly
v soudní síni, pak by to obhajoba využila k označení svých
klientů za duševně nemocné. Váleční zločinci by na
základě snížené odpovědnosti byli zbaveni obvinění."
Source: https://legacy.blisty.cz/art/31726.html
Osm otázek na XIV. Dalai Lamu ke
Kalachakra-Tantře
Dalajlámovy stíny: Dalajláma a
tantrický buddhismus
|